Lyže, lyžařské vybavení a oblečení prvních lyžařů

Výzbroj a výstroj lyžecká.

Popíši především stručně avšak pokud možno úplně výzbroj a výstroj lyžeckou.

Lyže

Lyže jsou dřevěné, pružné desky (lyžiny), obyčejně 2,20 — 2,40 m. dlouhé, vzadu 8,5 cm široké a 1,2cm silné, uprostřed 8,10 široké a 3,5 cm silné, vpředu 10 cm široké a 1,2 cm silné, uprostřed se sedlovitou vypuklinou, na níž se vázání připevňuje.

V předu jsou lyže sáňkovitě mírně do výše zahnuty, vzadu obyčejně rovně uťaty, někdy též zahnuty. (Viz obraz vzorných lyží modelu t. zv. telemarského.) Zhotovují se z domácího dřeva jasanového neb klenči; lyže švédské bývají dělány také z dříví ,hikory‘.

Dříví pro výrobu lyží určené, ať již to či ono, řeže se ze stromů v zimě poražených; dlužno jest vysušiti je až v rozřezaném stavu. Nejzpůsobilejší jest ono dříví, které má čáry stáří podélné, t. j. rovnoběžné s délkou lyží. Dříví jiné příčné a p. jest více vysazeno nebezpečí zlomení.

Dle jednoho koupeného páru lyží, jichž českých výrobců máme dosti, a zajisté Sokol od jiných nekoupí, vyrobí zručný truhlář lehce lyže další. Ohýbání dřeva děje se horkem, což dovede každý kolář.

Vázání

Vázání radím naše »krkonošské«, chodidlo či tlapku, nikoliv reklamou přeceňované kovové vázání »lilienfeldské«, kteréž jest dokonce, zejména pro začátečníka nebezpečné. Přední prstní řemen chodidla (vázání) budiž široký a tlustý, a tak umístěn, aby pokud možno blízko u prstů botu objímal.

Řemen zadní, nártní, přidržuje patu chodidla přes nárt k noze. Řemeny, zejména zadní, nebuďtež přespříliš utahovány, aby oběh krve v noze nebyl rušen. Nesmí ovšem také býti připevnění chodidla volné, neboť noha musí v něm pevně seděti, tak aby špičkou nohy udělovaný směr byl lyžemi ihned sledován.

Je-li vázání správně upevněno, může lyžec bez obtíží na lyže si kleknouti. (Viz obraz.) Důležito jest také řádné vyvážení lyží. Toto jest správné, když lyže uchopena za řemen prstní (přední) skloní se špičkou as v úhlu 45° k zemi. Dle toho dlužno vázání na lyže připevniti i střední část lyží za tím účelem na pravém místě navrtati.

Řemeny prstní při odkládání lyží neodvazuj, pouze řemeny nártní; zvedni patu z tlapky a vyzuj špici boty z řemene prstního. Opačně opět lyže si obuj.

Boty

Boty buďtež volné, šněrovací, z nepromokavé kůže pevně zrobeny, dobře lojem, rybím tukem, nejlépe nanseninem, nikoliv vaselinem neb tukem rostliným, namaštěny, tak aby sníh se jich nechytal.

Stačí, vyhovuje-li bota těmto požadavkům, takže ji každý obuvník zhotoviti může. Vpředu zvedá se špička boty, pro lyže zvláště zhotovené, ve vyčnívající nos, za nímž přední řemen chodidla jest upevněn. Jazyk boty měkký, hezky volný, jest s obou stran k botě přišit. Jest výhodno, když boty jsou mírně okovány, aby při chůzi po náledí, kdy lyže začasté odkládáme, neklouzaly.

Do bot nazuj dvoje punčochy, spodní tenkou, vrchní silnou, vlněnou, neboť jest nutno nohu proti zimě i otlačení dobře opatřiti. Při tom však přece jen nenazuj tolik, abys nohu do boty vtlačiti musel; vzduch musí míti dovnitř přístup a krev nohy volný oběh.

Oblek

Oblek lyžce budiž obyčejný turistický či podzimní lovecký, lehký, teplý, nejlépe lodenový. Kabát krátký s kapsami na knoflíky, kalhoty buď po kolena aneb dlouhé do kamaší. Nikdy zimník nebo kožich.

Ani na několikadenní výpravu nepotřebuje lyžec jiného obleku, neboť jízda na lyžích opatřuje tělu dostatek teploty. Dokonce kabát odkládáme do tlumoku a stačí nám vlněný svetr pod ním oblečený.

Prádlo vlněné, nikoliv plátěné, jež potu nepropouští a nessaje a tak snadno nastuzení přivoditi může. — Neškodí vzíti s sebou vlněný šátek na krk.

Čepice

Čepice vlněná, nejlépe taková, kterou při mrazu neb bouři sněhové můžeme jako kukli stáhnouti přes hlavu, aby pouze oči zůstaly nepokryty, aneb používá se zvláštní vlněné kukly a teprve na ni čepice se nasadí.

Rukavice

Rukavice dvoje. Spodní pětiprsté, přes které při mrazu a vánici navlékáme dlouhé, k lokti sáhající, dvouprsté. Oboje vlněné, nikoliv kožené. Nejlepší rukavice jsou z neodtučnéné kozí srsti (norské) nebo ale také valašské »palčáky« dřevorubecké.

Zdržel jsem se poněkud při pokynech výzbroje i výstroje lyžecké, ježto považuji pokyny tyto vesměs za důležité.

Neznalost aneb nezachování jich mohlo by leckomus jízdu na lyžích znechutiti aneb jinou újmu přivoditi. Jest zajisté neposledním účelem jízdy na lyžích otužiti tělo, při tom však nicméně opatř se proti nastuzení. Opatrnost není úzkostlivostí a lehkomyslnost mohla by se zde jako všude jinde zle vyplatiti.

Hole

Zmiňuji-li se teprve nyní o holi aneb holích, k výzbroji lyžecké náležejících, činím tak proto, abych výrazu dal tomu, že nejsou neustále nezbytny, ba začátečníku dokonce vadí, a že není dobře zvyknouti si, spoléhati na ně přespříliš.

Hůl či hole nejsou pro pohodlnické opírání se. Jimi se odrážejíce zvyšujeme rychlost po rovině aneb mírném svahu, udržujeme rovnováhu při jízdě s kopce, brzdíme s náhlého svahu. Používáme buď jedné dlouhé hole aneb dvou kratších. Dole jest hůl vždy pevně okována. Nahoře bývá opatřena dlouhou koženou smyčkou do níž zápěstí ruky vkládáme.

Jsou-li hole dvě, tu poblíž spodního konce nesou kroužky pletené, proutěné neb aluminiové, aby při chůzi do kopce aneb brzdění zabraňovaly hlubokému zabodnutí do sněhu.

Z holí dvou lze prostrčením jedné kroužkem druhé — za kterýmžto účelem kroužek jedné hole a sice té, jejímž kroužkem druhou prostrkujeme, výše připevněn, aby špičky obou holí nalézaly se pak ve stejné výši — sestrojiti vlastně jednu, pročež zdají se mi býti vhodnějšími.

Účelem cviku jízdy na lyžích jest jezditi pokud možno bez holí, jichž lyžec pouze pro jistotu upotřebuje.

Když vštípil si nastávající lyžec tyto pokyny v paměť, přistup s důvěrou ku cvičení. — K radosti bratří cvičenců mohu jim slíbiti, že za několik hodin odbudou si lehce a úspěšně začátky a že po několika cvičeních stanou se účastnými prvých požitků jízdy.

Dokonalosti ovšem vytrvalost musí předcházeti a pak dostaví se pravá slast lyžecká volného rychlého pohybu všude, kde sníh dráhu upravil. Stačí, když sníh jest na tři prsty vysoký a suchý (aspoň — 0°).

Ovšem že čím více sněhu, tím příznivější jsou poměry pro lyžce, neboť spousty sněhu vyrovnávají veškery menší vyvýšeniny i prohlubeniny v terénu, i upravují jinak neschůdné svahy, průseky atd. v nejkrásnější dráhu lyžeckou, jež, utvořila-li se na povrchu sněhu pevná kůra a na ni as na dva až tři prsty na padalo čerstvého sněhu, stává se ideální.