Letní vtipy z roku 1909, které vás pobaví i dnes

V oddělené dámské plovárně.
„Tak pěkně mi to sluší a vidějí mne jen ženské. — Už kdyby lítaly vzducholodě...“
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz.

Z vesnice u Prahy.

„Pán bůh s námi, už se sem valí ten černý mrak. To bude katastrofa ..."
„Krupobití?“
„Něco horšího.“
„Cikáni?“
„Ještě něco horšího.“
„Snad ne, pro Krista pána, pražští výletníci ?“
„Už jo!“

Zabíjačka.
„Vy jste včera zabíjeli, vid? Slyšel jsem kvičení. Nemáš jitrničku nebo jelítko?“
„To jsem kvičel já, že jsem přines špatné vysvědčeni a „jelítek“ mám dost...“
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz.

Podezřelá červeň.

Otec k dceři: „Kde pak jste byli zase s panem adjunktem?“
„V lese, ale byli tam mravenci. Celé tělo mám červené .. .“
„Hm; a to ti lezli i po tvářích...?!“

U vody.
Obecní policajt na vodníka a rusalku: „I vy bando! Už zas nedbáte předpisu?
Kdybych vás nepotřeboval na strašení děti, já bych vás odsud set sakramentsky vyprovodil..!“
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz.

To je otázka.

Proč v parku na Karlově náměstí kropí vždycky právě před osmou hod. ráno, když jde parkem nejvíc lidí a dětí do školy?
Jen v zájmu obecenstva. Předně jest v parných dnech pravým požitkem, když chladivý proud vody zasáhne chodce, za druhé se tak nejlépe spláchne prach se šatů a konečně obecenstvo na vlastní oči vidí, že se opravdu kropí a nemůže hubovat.

V létadle.
Větroplavec, který unesl milenku: „Víš, Bertičko, že jsme teď ve výši 2000 metrů?“
„Tak vidíš a doma teď jisté zlí lidé říkají, jak hluboko jsem klesla...“
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz.

Těžko vyhovět.

Výletník s pletencem buřtů a krajícem chleba u venkovské zahrady, kde je nápis: Netrhej! Nelámej!
„To se jim to napíše, ale jak to mám jíst, když jsem nechal nůž v Praze ...“

Láska a benzín.
„Dnes pojedu s Rudim na automobilu a slíbil mi za každým ujetým kilometrem hubičku. Tak mám strach —“
„Z těch hubiček?“
„Ne, ale aby nám nedošel benzin ...“
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz.

Ve vlaku.

Cestující hubuje před průvodčím vlaku na pomalou jízdu a na hrozně dlouhou chvíli.
„Kdyby každý cestující stesk patřičně zapsal do knihy stížností, po dlouhé chvíli bylo by hned,“ praví průvodčí.
„Myslíte, že by správa dráhy něco podnikla?“
„Co by nic nestálo — jistě. Knihu stížností by prostě půjčovala ke čtení všem cestujícím, aby si dlouhou chvíli ukrátili!“

Vzpomínky.
„Ach jo! Kde jsou ty doby, když mne ještě moh vzít mužský kolem pasu...“
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz.

V lázních.

„Hleďte, ta blondýna přišla se sem pochlubit svým milencem.“
„Vždyť je tu sama.“
„Ano, ale což nevidíte ty nádherné šaty, které on jí koupil?“

Nebezpečné sluníčko.
„Proč sedíš stále v kukani? Neboj se sluníčka — “
„O sluníčko není, ale víš, Eda mi říká moje zlato, a teď si považ, kdybych mu tak najednou začala černat...“
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz.

V romantické krajině.

Měšťák: „A vás, pantáto, tahle romantická krajina pranic nerozehřeje?“
Venkovan: „I což o to, rozehřeje někdy až moc; když musím přes ty kopce s naloženým trakařem.“