Letní čas v roce 1916: Proč se u nás letní čas zaváděl a kdo proti němu nejvíce protestoval?

Letní čas.

V neděli 30. dubna 1916 v 11 hodin v noci vezme každý svoje hodinky do ruky, aby jejich ručičky postrčil o plnou hodinu a tak aby sobě samému v době válečné ubral hodinu života. Tím vyhoví ministerskému nařízení, které vydáno bylo před týdnem a kterým se zavádí letní čas od 1. května až do 30. září t. r.

Na věžích ovšem budou také hodináři aby místo 11 dali odbíti hned 12 hodin. Samo sebou se rozumí, že stejně a rádi se zachovají ponocní. Hodinka, kterou ztratíme v noci na 1. května, bude nám nahrazena v noci na 1. října, až letní čas ustoupí dle nařízení opět středoevropskému. Ovšem, kdo během těchto pěti měsíců zemře, nebude si moci na podzim po právu a spravedlnosti život o hodinu prodloužit.

Až po letech budeme v rodinných a přátelských kroužcích vzpomínati všeho, co jsme v době světové války prožili a zakusili, bude se najisto nejživěji hovořiti o tom, jak celý náš život úřední cestou byl omezen a upraven, jak vlády ve všech válčících státech zasahovaly nejrůznějšími opatřeními do běhu lidského života, jak odměřovaly, odvažovaly obyvatelstvu potraviny a jiné životní potřeby, jak obezřele vedly a regulovaly každý krok občana, aby předešly, zabránily nesnázím, obtížím a zmatkům, jež pojednou mohla by v důsledcích přivodit válka, úklady a úskoky nepřátel.

Tato nezbytná opatrnost a prozíravá péče u nás i jinde způsobily, že jedno nařízení stíhalo druhé, že jich vydáno bylo nespočetné takřka množství. Vnuci sotva budou moci pochopit, jak vše dalo se provésti a jak se v tom bez zmatků žíti mohlo, až stařečkové a stařenky budou jim z vlastních vzpomínek líčiti veškeren běh života za světové války, kdy dějinné události stíhaly se jako blesky a kdy zcela nový svět otvíral se evropským národům.

Naši potomci, které zrodí opět doba pokoje a míru, nepochopí asi leccos z toho, v čem jsme my dlouhé měsíce žili a nejtěžší povinnosti věrně plnili. Snad kroutit budou hlavou i nad pětiměsíčním letním časem v r. 1916, zavedeným k snadnějšímu překonáni válečných svízelů a nedostatků.

Letní čas odpovídá starému přísloví, které praví, že ranní ptáče dál uskáče. Přísloví tomu, hlásanému po věky rodiči a zkušenými lidmi, nikdy nechtěla rozumět a věřit mládež, zvláště studující, která v tom ohledu zavrhovala ode dávna všecky moudré rady a pokyny a zarputile namítala, že spánek ráno, kdy sluneční paprsky pronikají do světnice každou skulinou, chutná nejlépe.

Na venkově sice jinak rozumějí krásám a kouzlu jarního, letního rána, ale poněvadž k časnému vstávání obyčejně je volá, nutí neodkladná těžká práce, ponechávají lhostejně vyjádření úchvatné radosti nad krásou takového jitra jen skřivanu, který nad nimi v poli se celé hodiny vznáší, jakoby se nemohl nabažiti rozkoši ranní koupele v zlatě prozářeném vzduchu.

Nevím, jak městská mládež bude si libovat zavedení letního času, a nevím také, s jakým přijetím a úspěchem setká se toto opatření u venkovského lidu. Bez námitek se to asi neobejde. Jsou sice všude lidé, kteří rádi chodí zároveň se slepicemi spat a kteří ráno nemohou se dočkat východu slunce, ale ti nepatří, bohužel, nikde k osobám směrodatným.

Námitek proti letnímu času je již nyní až dost. Tak na př. jsou někteří lidé přesvědčeni, že časnější vstávání bude mít všude za následek větší chuť k jídlu. Začne-li se dříve pracovat, musí prý se vícekráte jist. Odpoví-li se jim, že půjdou též dříve na lůžko, dokazuji zas, že v parném létě do postele se nikomu nechce, poněvadž každý rád se ve večerním vzduchu trochu ochladí, osvěží. A vzduch prý nehledí na hodiny, když chce sám vychladnout

Nejpodivnějšími jsou námitky milovníků chmeloviny, která je teď tak drahá, ačkoliv její jakost je ustavičně »válečnější« a nedá se již o ní mluvit jako o — tekutém chlebě. Pijáci piva prohlašují, že jim letní čas přijde nesmírně draho.

Podrobí se sice ochotně letnímu opatření a půjdou v pořádku o hodinu dříve do hospody, ale tísnivé vědomí, že musí o hodinu dříve z hospody, než až posud chodili, bude prý je přímo pohánět k častějším a hlubším douškům, aby včas dovršili obvyklou svou »míru«. Tak může prý se však každému snadno státi, že v hospodě útratou překročí rozpočet, ačkoliv o hodinu dřive spěchat budou domů. Těmito prapodivnými námitkami netřeba se vážně zabývati.

Podstatnější je stesk mládenců a panen, chystajících se k sňatku, neboť budou mít svatební noc o hodinu kratší, zvláště ustanoví-li si ji ze zítřejší neděle na pondělek 1. května. Možno, že ztráty nejblaženějši hodiny z jejich života budou do nejdelší smrti litovat.

Noc na příští pondělek bude vzhledem k nastoleni letního času i jinak dosti zajímavou. Této noci nenarodí se ani jediné dítě mezi 11. a 12. hodinou, poněvadž tuto hodinu právoplatně přeskočíme. Děti z této hodiny nepřijdou tedy na svět s aprílem, nýbrž až v měsíci lásky a květu — máji.

A o těch, kdož se narodili v máji, všeobecně se říká, že jim všude ve světě kvete jen štěstí. Přeskočit v době války do samého blaha a štěstí — nebude jistě špatné! Hůře se povede zrozencům z noci na 1. října t. r. Těm se přidá, k tíži připíše jedna hodina života a do smrti zůstanou o hodinu starší, než skutečně jsou. Proti tomu nebude žádného protestu, žádného odvoláni.

Říkává se, že hodiny jsou naším pánem, neboť určují člověku čas k práci, jídlu a odpočinku. Mnozí lidé se vzpírají ode dávna léto »hodinářské« nadvládě. Příští týden rozhodně bude zajímavo sledovat účinky letního času a následky tohoto válečného opatřeni.