Jan Neruda: úspěšný spisovatel, drze okrádaný svým vydavatelem

Nerudovy honoráře.

Prof. Albert Pražák zjistil nedávno v L. Fil., jaké brával Neruda honoráře.

Podle smlouvy nakladatelské ze dne 11. ledna 1882 obdržel za Ballady a romance, které byly určeny pro 1. svazek Poetických besed u vydáni tří tisíců exemplářů, od Ed. Valečky - 80 zl. t. j. asi 6 K za jednu báseň. Poněvadž mají Ballady a romance 791 verš, připadá na verš honoráře právě 20 hal. Na české poměry je to, tuším, i dnes honorář slušný.

Hůře, mnohem hůře pochodil Neruda s feuilletony. První svazek vydal r. 1876. Kritika přijala jej s nadšením upřímným, ale spisovatel měl z nich skrovnou radost.

Odpočitalť si nakladatel Dattel, Nerudův »přítel«, kterému básník z vlastních prostředků ke knihkupectví dopomohl, s honoráře obnos za odebrané knihy, a poněvadž neposkytoval žádné srážky, vyšel Neruda z účtování jako dlužník a dluh rozpočten na dalších šedesát tiskových archů.

Ale obratný nakladatel uchystal svému příteli překvapení ještě příjemnější! Protože se feuilletony opisovaly z Národních Listů, Dattel »oustně, ale pevně« svolil, aby si Neruda opatřil opisovače na účet nakladatelův.

Pan Dattel zapisoval si shylockovsky každou sumičku a dal potom Nerudovi celkový obnos tří set a několik zlatých zase do dluhů. Když proti tomu Neruda protestoval, odpověděl nakladatel suše, že kupuje Jen hotový manuskript, a na smlouvu oustní, ale pevnou — se už nepamatoval.

Výsledek byl, že Neruda měl zase u Dattla veliký dluh, který pohltil honoráře za 96 tiskových archů čili za 4 svazky feuilletonů tak silné, jako byl první svazek. Tímto prazvláštním účtováním Dattlovým byly Nerudovi zmařeny naděje na cestu do Ameriky a česká literatura feuilletonní ochuzena o Nerudovy »americké cestopisy«.

Co by řekl tomuto Jednání českého kollegy anglický nakladatel, zvyklý vypláceti honoráře v librách a dostáti každému slovu?