Jak fungovaly první rádiem řízené hodiny

Řízení hodin telegrafií bez drátu.

Ve velkých městech bývají veřejné hodiny zhusta řízeny t. zv. normálními hodinami, které jsou umístěny na vzdáleném místě. Ve městech, kde jsou hvězdárny, jsou veřejné hodiny a vůbec všecky důležitější hodiny poháněny hodinami hvězdárny. Čas přenáší se na hodiny podružné telegraficky.

Princip těchto elektrických, jinak také sympathetických hodin jest následující. Normální hodiny jsou dobře jdoucí hodiny, jichž kyvadlo v každé vteřině uzavře elektrický proud batterie, který jest veden měděným drátem ke všem hodinám podružným.

Hodiny tyto nejjednodušší konstrukce skládají se z ozubeného kolečka, t. zv. rohatky, které jest postrčeno západkou vždy o jeden zub, jakmile se elektrický proud uzavře. Západka spojena jest s kotvou elektromagnetu, jehož vinutím prochází proud, vysílaný normálními hodinami. Rohatka pootočí se každou vteřině o jeden zub, a tento pohyb přenáší se známým hodinovým soukolím na ručky hodinového stroje.

Snadno nahlídneme, že počet podružných hodin jest závislý toliko na intensitě elektrického proudu, t. j. na síle elektrické batterie.

První hodiny toho druhu provedl v roce 1839 Steinheil v Mnichově. Od té doby vyskytlo se mnoho jiných ještě konstrukcí hodinových, jimiž hleděly se odstraniti četné praktické vady, které se shledaly na původním systému. V příštím čísle popíšeme jednu z nejnovějších konstrukcí přesných elektrických hodin.

Tam, kde jsou elektrické hodiny zařízeny, bývá dosti často nesnadno dozvěděti se správný čas. Chce-li se na př. kontrolovat chod hodin, sezná se brzy, že nelze důvěřovati nijakým hodinám veřejným. Každé hodiny ukazují jiný čas, takže na př. poledne, t. j. 12. hodina polední, trvá v témže městě v pravém slova smyslu po několik minut.

Avšak i mezi jednotlivými elektrickými hodinami bývají časové rozdíly. Stane se někdy, že nedokonalostí mechanismu přeskočí se jeden neb více zubů, aneb že z jiné příčiny nastane nesprávné udávání času. Každé hodiny pro sebe působí pak sice dobře, avšak mezi jednotlivými jsou odchylky. Nutno pak přidržeti se jediných, abychom zjistili nepravidelnost chodu vlastních hodin.

V Paříži jsou tou dobou pro telegrafii času dvě sítě elektrické, ku kterým jest připojeno 15 podružných hodin veřejných. Avšak soustava, které bylo užito, jest komplikovaná, nákladná a obmezeného trvání. Bigourdan (čti: Bigůrdán), člen francouzské Akademie věd a astronom hvězdárny pařížské, vynalezl mnohem jednodušší řešení problému tohoto a to na základě telegrafie bez drátu. Popisuje v časopise »Comptes Rendus« (čti: Kónt Rándü) svůj systém asi následovně.

Normální hodiny observatoře pařížské’ které přerušují elektrický kontakt každou vteřinu, jsou spojeny s relais, které uvádí v činnost induktorium, spojené známým způsobem s oscillátorem k vysílání elektrických vln. Velmi krátký výboj oscillující elektrické jiskry děje se tak v každé vteřině a dává vznik velmi krátkým nárazům elektrických vln, které se šíří ze stanice odesílací k stanicím přijímacím pomocí tyče o délce několika metrů, t. zv. antenny. Při každých hodinách obvodu uspořádán jest přijímací přístroj, který uvádí v činnost podružné hodiny.

Bigourdan zkoušel s Ducretetem (čti: Dükretetem) dva různé přijímače. Nejjednodušším přijímačem jest radiotelefon soustavy Popov-Ducretetovy. Jest v něm slyšeti zcela zřetelně každou vteřinu, uhozenou hodinami normálními. Druhý jest zapisovací; jest to prostý přijímací přístroj telegrafie bez drátu.

Bigourdan nahradil několikráte Morseův přístroj chronografem zapisovacím. Chronograf tento odvinuje 1 cm pásku ve vteřině; značky, které píše, jsou přesné a udává část jedné hodiny s přesností 003 až 002 vteřiny. Ačkoliv prostředky, kterých bylo užito při těchto pokusech, byly skromné, obdržel se přece jen správný přenos značek na vzdálenost přes 2 kilometry, a Bigourdan má za to, že by se pokus zdařil i při vzdálenosti mnohem větší. Z těchto pokusů vyplývá, že by bylo lze levnějším způsobem než dosud a přesněji říditi hodiny nejen v celé Paříži, ale i v okolí. Stačilo by vysílati elektrické vlny po deseti vteřinách nebo i jen každou minutu, což pro obecnou potřebu úplně postačí.

Elektrické vlny šíří se, jak známo, všemi směry v prostoru právě tak jako vlny na hladině, když jsme do vody hodili kámen.

Následkem toho uvede se v určitém obvodu v činnost každý přijímací přístroj. Bylo by lze tudíž říditi tímto způsobem i hodiny v soukromých bytech. Pokud pak se týče bádání vědeckých, jako na př. určování zeměpisných délek, tíže zemské a pod., prokazoval by nový systém telegrafie času služby neocenitelné.