Posunování hranice ledovců.

Skoro všude na zemi pozoruje se nyní ustupování hranice ledovců. Úbytek obnáší ročně 4—5 metrů místy dokonce více než 20 metrů, kdežto nezměněný stav nebo postup o několik málo metrů mohl býti zjištěn jen na několika málo místech.

Tak jeví ledovce v Alpách a v Pyrenejích, které ještě před několika lety se neměnily nebo slabé postupovaly, neklamné známky ústupu. Četné malé rovněž v Alpách, v Dauphiné a v Savojsku a v Pyrenejích ležící ledovce v posledních letech úplně roztály. U jiných nastal opět takový úbytek vody při tání, že sváděná voda již pro umělé zavodňování a průmyslové závody nestačí.

V Kavkaze ustoupila ledová hranice u Bartaie za čtyři léta o 55.5 m, v Tianšanu v Asii u Mataon ďIlli ve dvou letech o 36 m, v Kaskádovém pohoří Severní Ameriky u Mount Rainera v 37 letech o 250 m, u Nisqually v téže době asi o půl kilometru, v Andách Ecuadoru v 30 letech o 150 m a také v rovníkové Africe ustupuje ledovcová hranice Mubuhu na východních svazích Ruvenzori ponenáhlu nahoru.

Poněvadž rozsah ledovců záleží z valné části na temperatuře a srážkách, jest ústup ledové hranice důležitou okolnosti pro posouzení klimatických poměrů. Klimatické periody opakují se totiž v době 35 let, jak ze stoupání a klesání Kaspického moře a také dle postupu nebo ústupu ledovcových hranic dle E. Richtra na celé zemi shodně lze pozorovali.

Nyní nalézáme se dle toho na celé zemi v suché periodě.