Elektroléčba stará 2000 let

Elektřina ve středověku.

Lid ve starověku neměl jak se zdá ponětí o síle a moci elektřiny, ačkoliv již řecký filosof Thales, jenž žid kolem roku 585 před Kristem, znal již vlastností ebenového dřeva, třeného vlněnou látkou.

Lidé ve starověku věděli však dobře o zvířecí elektřině a využívali jí k léčebným účelům. Tak již doktor císaře Claudia Scribonius Largus zavedl léčení tvrdošíjného bolení hlavy a podagry pomocí třesení úhoře.

Přikládal zvíře na bolavé místo a dráždil je — takže vysílalo ze svých elektrických orgánů rány do těla nemocného. Claudius Aelianus objevil kolem roku 200, že voda je dobrým vodičem elektřiny.

Tvrdil, že není třeba přikládali úhoře, ale že stačí polévati se pouze vodou, v níž úhoř chycený plave.