Sv. Barbory. 4. prosince.
Den sv. Barbory k přípravným dnům vánočným, bývá tudiž i věštícím dnem.
Vykvětává prý skutečně, avšak jen na hodinu o půlnoci posvátné štědrého večera. Květu toho kladou si děvčata za šněrovačky, což jim dodává moci, přivábiti k sobě jinocha, kterého tajně milují. Květ takový bývá o vánočných dobách báječně velevýznamný.
Neboť, jak juž víme, myslilo si pohanstvo, že slunce v zimě hlavně v ráji kryto a činno bývá, pročež v zimě jen v ráji vše květe a zraje, o vánocích pak jeví otvírající se nebe svých květů netoliko uvnitř sebe, než i mimo sebe, ač na hodinku toliko. Květ taký je tudíž návštěvou jara budoucího a lásky jaré a podobné báječné podstaty, jako jsou návštěvy bohyně Báby na přástkách.
Rusové vídají však o den sv. Barbory (16/12) hlavně jen přírodný výjev postupující zimy a dí, že „Varvora mosty mostit, Sava gvozdit (hřeby ostří) a Nikola pribivajet.“ Říkají však i: „Varvora zavařit, Sava zakalit a Nikola zakujet,“ čehož i hned vyložíme.
Srbům ale je den ten „Varindan či Varica“ zvaný, velmi a to bájeslovně významným. Strojí si t. dne toho zvláštní odvárku: „varu, varicu“ zvanou, složenou ze všelikého obilí a vařiva. Místy přistavují varu juž dne před sv. Barborou, aby se alespoň na den svatého Savy ochladila, pročež dí: „Varvarica vari, a Saviea chladi“ (srovn. ruské: „Varvora zavarit“). Srbové, kterým se už dnem sv. Barbory varica byla ochladila, hledí, zdaž lze na den sv. Savy nějakého znamení na ní spatřiti.
Navřela-li z jedné strany, sejí pak na tu stranu žita budoucího léta. V Boce (Bocca di Cattaro) hledívají ale hlavně na vrch vary, najdou-li se při ochladlé vaře hrbole, ukazují na bohatství, ukážou li se ale cesty a rozpukliny na ní, znamená to smrť a hroby.
V Boce nosívají varicu i k vodám, ničehož na cestě nepromluvíce, u vody pak rozdrobují varicu a posypávají jí vodu řkouce : „dobré jitro! chladná vodo! my tobě varice (dáváme) a ty vodice nám jařiny (pšenice jaré) janjice (jehňata?) i mužské glavice (při porodu) i svake sre-tjice“ (vše štěstí).
V ostatném Srbsku zpívají při vaření vary: „Vara vaří varici, by se rojily jařiny i děti i junci“ (býčata) nebo: „vzkazuje Varica Božiťi (bůžku, štědrému dni) by ji poslal od vepře nožici,“ neboť vepř bývá hlavním jídlem Srbův o štědrý večer, jak jsme se toho juž výše byli dočtli.
Posypávají varicu i po domě řkouce: „tolika lidí, volů, koňů, úlů, nádob oleje, lodí, košů (stodol), ať se plodí plod i rod.“ Též úly posypávají varicí, volajíce: „uročníci i uročnice dolů ze dvora — nenávistníci a nenávistnice dolů ze dvora — poběhlíci a poběhlice dolů ze dvora — a moje včely k východu na dvůr.“
Varici míchají i solí podávajíce ji pak dobytku. Patrné, že varica jim je čarovným pokrmem proti všemu zlému. — Na Moravě (okolo Rožnova) mají naopak stravu vánočnou za pokrm čarovný. Odkládají t. z každého jidla o štědrý večer částku na zvláštnou mísu pro hovádka, suší pak drobty tyto v peci, podávajíce jich potom po celý rok zvlášť kravám, aby je uchránili před čarodějkami.
Jídla vánočná jsou však tato : hrušky, kvačky (kvaky, cvikle), kolník (kolínek), vařený hrách, krupičná kaše, polívka smetanová, smažená ryba, vdolky či báby, jablka, ořechy a švestky.
Na mnohých místech stloukávají však i všeho druhu obilí či zboží a to po vánocích, neboť o vánocích samých je zvykem, ponechati druhů těchto obilných v posvátném ubruse. Při večeři mívají pod ubrusem celý snop rozložený, jak jsme to byli spatřili i u jiných Slovanů.
témata článku:
Diskuze k článku „Barborky a další slovanské tradice na den svaté Barbory“