Jak se měří teplota hvězd

Umístění přístroje v dalekohledu.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Měření tepla, vyzařovaného hvězdami.

Hvězdáři používají dnes při svých pracích přístrojů, které jsou z nejobdivuhodnějších, jež vymyslil badavý duch lidský.

Našim čtenářům je znám v hrubých rysech interferometr Michelsonův, jímž lze měřiti průměr hvězd, které jsou tak vzdáleny naší země, že jejich světlo dostihne nás až za 200 let. Dnes zmíníme se o jiném důmyslném přístroji hvězdářském.

Je to thermoelektrický článek Dr. Coblentze z amerického Bureau of Standards, jímž lze zjistiti teplo, vyzařované hvězdami. Interferometrem Michelsonovým lze měřiti průměr mince velikosti naší koruny na vzdálenost 80 km, thermoelektrickým článkem Coblentzovým lze zjistiti teplo, vyzařované v této vzdálenosti svíčkou.

Hlavní součástí článku thermoelektrického jsou dva spájené pásky různých kovů; zahřeje-li se místo spájení, vznikne elektrický proud v okruhu, do něhož je článek zapiat. Thermočlánek Coblentzův není větší hlavičky špendlíkové. Obsahuje nepatrné zrnko vizmutu, připájené na zploštělý konec platinového drátku; oba tyto póly článku jsou připojeny na velmi jemné, téměř neviditelné drátky přívodné. Článek jest uzavřen ve vzduchoprázdné trubici, v níž jest okénko z fluoritu. Drátky od pólů thermočlánku jsou spojeny se zrcátkovým galvanometrem, který obsahuje cívku z velmi jemného drátu; galvanometrem se měří intensita proudu, vzbuzeného ohřátím článku, podle které se pak určí teplota spájeného místa.

Přístroj Dr. Coblentze na měření tepla, vyzařovaného hvězdami.
Vlevo přístroj, v němž je za okénkem vpředu viditelným článek thermoelektrický. Vpravo obal přístroje.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz.

Přístroj se vloží při práci do dalekohledu tak, že článek tepelný je v ohnisku a paprsky, vysílané pozorovanou hvězdou, dopadají na něj okénkem z fluoritu. Aby byla vzduchoprázdnota v trubici stále udržována, je na ni připojena trubice křemenná, obsahující vápník; zahřeje-li se vápník, pohltí zbytky plynu v trubici. Fluoritu upotřebí se proto jako materiálu na okénko, jelikož propouští všechny paprsky viditelné i neviditelné, kdežto na př. obyčejné sklo je pro některé paprsky tak nepropustné jako železo.

Je téměř neuvěřitelné, že bychom mohli zachytiti tímto přístrojem teplo, vyzařované hvězdou, která je v tak ohromné vzdálenosti od nás, že ji téměř nevidíme. Dr. Coblentz měřil svým přístrojem energii, vyzařovanou mlhovinou, několika sty hvězd, planetami, měsícem, měsíci Jupiterovými a prstenem Saturnovým.

Zjistil, že teplota povrchu hvězd nepřesahuje 10.000° C a je větší než 300° C. O teplotě jádra nelze ovšem ničeho říci; ta snad přesahuje několik set tisíc stupňů. Hvězdy jsou jakési kelímkové peci, v nichž příroda vyrábí různé prvky.