Je pýcha na vlastní dítě správná?

Mateřská ješitnost a pravá i nepravá pýcha

Mateřská pýcha a mateřská ješitnost jsou dvě velmi různé věci.

Matka ješitná se dítětem chlubí; již v peřince, což teprv později honí s ním všechnu parádu, ověšuje je zbytečnými stužkami a hadříky, jichž opatření často ji více stojí, nežli by měla vydati, při každé příležitosti je staví do popředí, všude je táhne s sebou, aby vzbudilo podiv. Dost často způsobí tím, že dítě onemocní, ano neřídka důsledkem toho je předráždění nervů dítěte, kteréhož se nebo jeho následků dítě někdy ani nezbaví.

Zvláště první dítě musí býti brzy a všude obdivováno a nastupují se s ním dlouhé cesty a výlety. V létě v dusných vlacích je to pro zdraví dítěte nepříznivé, v zimě v přetopených a přeplněných často nebezpečné a k tomu se druží ještě obmezení péče. která dítěti jen doma může býti věnována. Nepřinese li si dítě z takové cesty některou nákazu, odstůně to často jinak dosti dlouho a trpce.

Nepravíme, že by matka nemohla býti na své dítě pyšna. Ale zdravá pýcha hledí si dítěte, jinak šetříc zásady: »vše v pravý čas«. Především přeje dítěti, aby se náležitě vyvinulo, je pyšna na jeho čistotu a zdraví poskytujíc mu stále jen to, co jeho stáří je přiměřené jak pro tělo tak i pro duši a nenutí je do situací, které by mu jen škodu mohly přinésti.

Dítě si rádo napapouškuje veršík, písničku. Dobře, žádná škoda; možno se tomu těšiti v úzkém rodinném kruhu, je-li k tomu příležitost, zvlášť říká-li si dítě veršík, zpívá-li nevinnou dětskou písničku samo bez vyzvání a nucení, jsouc vlastní náladou nebo náladou okolí k tomu vedeno.

Jak ale jinak to dopadá, je-li k tomu dítě vedeno rozkazem, násilím, zvlášť jestli zapomnělo, nebo nemá k tomu nálady. Odříkávej, zpívej — strýčkovi, tetě, návštěvě a jiným, kteří sami často tím upadají do rozpaků. Moudrá a opravdově na dítě pyšná matka toho nečiní, i když jsou zde známí nebo příbuzní, před nimiž by se ráda umělostí dítěte pochlubila.

Dítě se naučilo přání tatínkovi, takové pěkné, cituplné přání; tatínek byl dojat a na dítě se přeneslo trochu toho dojmu. Ale všechno je setřeno, sevšedněno, když ráno přednesené přání musí odpoledne opakovat dědečkovi, tetě, sousedce a bůh ví komu ještě, a jestli se mu nechce, dokonce jako kolovrátkář — za almužnu.

Dítě má zůstat dítětem, prostým, neporušeným, ale ješitná matka denně a několikrát denně hřeší na jeho dětství, prostotě a nevinnosti.

Matka, která se chce zdravě svým dítětem pyšniti, je ráda, může li komu ukázati: »hleďte, jak to dítě je zdravé a čilé, hledí, aby bylo čisté, prostě dětsky oblečeno, tak jak mu to nejjednodušší nejlépe sluší, a neověšuje je parádou, v níž dítě vypadá jako umělá samohybná loutka. Zdravě pyšná matka nestaví dítě do popředí, nechlubí se jím zjevně, nýbrž ponechává prostě každému mlčky, aby si všiml předností, jež svému dítěti moudře opatřila, a nevšímne-li si, také dobře; vždyť toho nečinila pro cizí zájem, nýbrž pro vlastní zájem dítěte a také trochu pro vlastní zájem svůj.

Moudrá matka varuje se všeho, co porušuje dětskou mysl. co dítě svádí k ješitnosti, chlubívosti, vypočítavosti; co je okrádá o jeho nevinnost, pravou dětinnost, zbavuje radostí, které poskytují skutečně dětské zábavy, připravuje z dítěte výrostka blaseovaného, se vším v rodině a na světě nespokojeného.

Není hříchem, naopak je zcela přirozeným důsledkem, je-li matka hrda na zdravé a duševně i tělesně dobře vychované dítě, které v mezích své dětskosti je tím, čím býti má: šťastným a zdravě vyvinutým poupětem, které dýše vůní prostoty a nevinnosti a pocit této hrdosti je věru pravým mateřským štěstím.